Nový občanský zákoník navrací do našeho právního řádu zvláštní druh věcného práva k cizí věci, který z něho zmizel s nabytím účinnosti současného občanského zákoníku k 1. 4. 1964, a to právo stavby. Právo stavby je zvláštní věcné právo osoby, která se označuje jako stavebník, mít stavbu na pozemku jiného vlastníka. Právo mít stavbu zahrnuje buď právo na cizím nezastavěném pozemku vybudovat novou stavbu, nebo již postavenou stavbu převzít a podřadit jí pod režim práva stavby.
Právo stavby se zřizuje smlouvou, vydržením nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci, přičemž právo stavby zřízené smlouvou vzniká až zápisem do katastru nemovitostí.
Právo stavby se zřizuje jen jako dočasné, nejdéle na 99 let. Nabyl-li stavebník právo stavby vydržením, nabývá je na dobu 40 let.
Smlouva může stavebníkovi uložit, aby stavbu provedl do určité doby. Stavebník má povinnost udržovat stavbu v dobrém stavu. Vlastník pozemku si může vyhradit, že je třeba jeho souhlasu, jak se stavba provede, změní nebo obnoví.
S právem stavby lze disponovat, lze jej převést nebo zatížit. Právo stavby přechází na dědice i na jiného všeobecného právního nástupce. Stavebník má předkupní právo k pozemku a vlastník pozemku má předkupní právo k právu stavby.
Hlavní přínos zřízení práva stavby pro vlastníka pozemku spočívá ve zhodnocení jeho pozemku. Po uplynutí sjednané doby totiž stavba připadne vlastníkovi pozemku. Za stavbu dá vlastník pozemku stavebníkovi náhradu. Není-li ujednáno něco jiného, činí výše náhrady polovinu hodnoty stavby v době zániku práva stavby.
Kromě toho si smluvní strany mohou za zřízení práva stavby sjednat úplatu. Ta může být vyplacena jednorázově nebo v opětujících se dávkách, pak ji nazýváme stavebním platem. Stavební plat může být zapsán do katastru nemovitostí jako reálné břemeno váznoucí na právu stavby.
JUDr. Ing. Miroslav Nosek, advokát
