V posledním článku jsem se zabýval právní úpravou náhrady bolestného a ztížení společenského uplatnění, kterou přinesl nový občanský zákoník. Ten zrušil vyhlášku Ministerstva zdravotnictví č. 440/2001 Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, která bodově ohodnocovala bolestné a ztížení společenského uplatnění podle jednotlivých zdravotních poškození, a ponechal určení výše náhrady na posouzení soudem.

Zrušení vyhlášky o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění přineslo problém, jak postupovat při odškodňování pracovních úrazů. Zákoník práce totiž i po nabytí účinnosti občanského zákoníku na zrušenou vyhlášku odkazoval, když stanovil, že „do doby nabytí účinnosti právní úpravy úrazového pojištění se postupuje podle vyhlášky o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění“. Zákonodárce sice zákon o úrazovém pojištění zaměstnanců č. 266/2006 Sb., který upravoval odškodňování pracovních úrazů a nemocí z povolání, přijal společně se zákoníkem práce, ale jeho účinnost hned při jeho přijetí odložil na rok 2008, aby ji následně několikrát odkládal, tudíž toto provizórium platilo i v době, kdy nabyl účinnosti nový občanský zákoník.

Bylo tedy otázkou, jak odškodňovat po 1. 1. 2014 pracovní úrazy v situaci, kdy občanský zákoník zrušil vyhlášku o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, zatímco zákoník práce na ni odkazoval.

Převažujícím se stal názor, že je nutno postupovat podle vyhlášky o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, která sice byla zrušena, ale odkazuje na ni platný zákoník práce. Podle uvedené vyhlášky se výše odškodnění stanoví jako součin počtu bodů vztahujících se k určitému tytu zranění a částky 120,- Kč za bod. K tomuto názoru se přiklonilo i společné stanovisko Ministerstva práce a sociálních věcí a Ministerstva zdravotnictví.

Odlišný názor, který jsem zastával i já, spočíval v tom, že nelze postupovat podle vyhlášky, která byla zrušena, byť na ni odkazuje jiný zákon. Na zrušenou vyhlášku je nutno hledět, jakoby neexistovala. Při takové absenci zákonného předpisu je nutno postupovat podle předpisu obecného, kterým je občanský zákoník.

Rozdíl mezi uvedenými názory je zřetelný ve finančním vyčíslení bolestného a náhrady za ztížení společenského uplatnění. Došlo-li k pracovnímu úrazu v roce 2014, počítá se hodnota bolestného dle vyhlášky (podle prvního názoru) z částky 120,- Kč za bod, zatímco dle občanského zákoníku, potažmo metodiky Nejvyššího soudu ČR, (podle druhého názoru) z částky 251,28 Kč za bod.

Tento rozpor částečně napravuje (nikoli ovšem zpětně) novela zákoníku práce účinná od 1. 10. 2015, která začleňuje úpravu majetkové a nemajetkové újmy do části XI. zákoníku práce a která zmocňuje vládu k vydání nařízení k určení výše náhrady nemajetkové újmy. Svým nařízením vláda stanovila hodnotu bodu pro odškodnění pracovního úrazu na 250,- Kč, čímž de facto dorovnala výši náhrady podle občanského zákoníku.  

 

JUDr. Ing. Miroslav Nosek, advokát