Každý z manželů je povinen přispívat na potřeby rodiny a rodinné domácnosti podle svých osobních a majetkových poměrů, schopností a možností tak, aby životní úroveň všech členů rodiny byla zásadně srovnatelná. Manželé mají vzájemnou vyživovací povinnost.
V běžných záležitostech rodiny právní jednání jednoho manžela zavazuje a opravňuje oba manžele společně a nerozdílně. To neplatí, sdělil-li druhý manžel předem třetí osobě, že s právním jednáním nesouhlasí nebo vyloučí-li následky právního jednání manžela pro druhého manžela na jeho návrh soud.
V ostatních záležitostech zavazuje a opravňuje jednání jednoho manžela oba manžele společně a nerozdílně, dal-li druhý manžel k právnímu jednání manžela souhlas.
K nakládání s věcí, která je součástí obvyklého vybavení rodinné domácnosti, bez ohledu, zda věc náleží oběma manželům nebo jednomu z nich, potřebuje manžel souhlas druhého manžela.
Společné jmění manželů tvoří to, co nabyl jeden z manželů nebo oba společně za trvání manželství, vyjma toho, co:
- slouží osobní potřebě jednoho z manželů;
- nabyl darem, děděním nebo odkazem jen jeden z manželů;
- nabyl jeden z manželů jako náhradu nemajetkové újmy na svých přirozených právech;
- nabyl jeden z manželů právním jednáním vztahujícím se k jeho výlučnému vlastnictví;
- nabyl jeden z manželů náhradou za poškození, zničení nebo ztrátu jeho výhradního majetku.
Součástí SJM je i zisk z toho, co náleží výhradně jen jednomu z manželů.
Součástí SJM jsou i dluhy převzaté za trvání manželství, ledaže:
- se týkají majetku, který náleží výhradně jednomu z manželů nebo
- je převzal jeden z manželů bez souhlasu druhého, aniž se jednalo o obstarávání každodenních nebo běžných potřeb rodiny.
Z právních jednání týkajících se SJM jsou manželé oprávněni a zavázáni společně a nerozdílně. Nejde-li však o běžné záležitosti týkající se SJM, musí manželé jednat společně nebo jeden se souhlasem druhého. Odmítá-li jeden z manželů v rozporu se zájmem rodiny souhlas udělit, může jej na návrh druhého manžela nahradit soud.
Snoubenci i manželé si mohou formou notářského zápisu ujednat odlišný majetkový režim (zúžení nebo rozšíření jeho rozsahu, režim oddělených jmění ..). Tato smlouva se na žádost obou manželů zapíše do veřejného seznamu.
Je-li pro to závažný důvod, soud na návrh manžela SJM zruší nebo zúží jeho rozsah.
Vznikl-li dluh jen jednoho z manželů za trvání SJM, může se věřitel uspokojit i z toho, co je v SJM. Vznikl-li takový dluh proti vůli druhého manžela, který svůj nesouhlas sdělil věřiteli bez zbytečného odkladu po té, co se o dluhu dozvěděl, může být SJM postiženo jen výše vypořádacího podílu, kdyby bylo SJM zrušeno a vypořádáno. Stejně se postupuje, jde-li o dluh jednoho z manželů na výživném, z jeho protiprávního činu nebo vznikl-li dluh ještě před uzavřením manželství.
Dluhy jednoho z manželů vzniklé do 6 měsíců po zrušení nebo zúžení SJM se uspokojí i z majetku, který by byl součástí SJM, kdyby nedošlo k jeho zúžení nebo zrušení.
Je-li SJM zrušeno, zúženo nebo zanikne-li, je nutno jej vypořádat podle těchto zásad:
- podíly obou manželů jsou stejné
- každý z manželů nahradí to, co ze společného majetku bylo vynaloženo na jeho výhradní majetek
- každý z manželů má právo žádat, aby mu bylo nahrazeno to, co ze svého majetku vynaložil na společný majetek
- přihlédne se k tomu, jak se každý z manželů staral o rodinu a jak se zasloužil o nabytí a udržení společného majetku
Bydlí-li manželé v domě nebo bytě jednoho z nich, vznikne druhému z manželů právo bydlení.
Vlastník domu nebo bytu, ve kterém se nachází rodinná domácnost, nesmí bez souhlasu druhého manžela dům nebo byt zcizit, ledaže rodině zajistí po všech stránkách obdobné bydlení.
Zemře-li manžel, kterému byt nebo dům patřil, zanikne druhému z manželů právo bydlení; tomuto manželu soud zřídí na jeho návrh věcné břemeno bydlení za úplatu srovnatelnou s obvyklým nájemným, je-li to přiměřené poměrům tohoto manžela, zejm. stará-li se o nezletilé dítě, nejdéle však do doby, než toto dítě nabude schopnost samostatně se živit.
Rozvedou-li se manželé, rozhodne soud na návrh manžela, jehož je dům nebo byt, o povinnosti druhého manžela se vystěhovat s tím, že výše uvedená možnost zřízení věcného břemene bydlení platí i v tomto případě.
Má-li jeden z manželů nájemní právo k domu nebo bytu, vznikne uzavřením manželství společné nájemní právo oběma manželům, neujednají-li si něco jiného.
Smrtí manžela se společné nájemní právo mění na výlučné nájemní právo pozůstalého manžela.
Rozvedou-li se manželé, kteří měli společné nájemní právo, a nedohodnou-li se, kdo v domě bude nadále bydlet, zruší soud na návrh jednoho z manželů nájemní právo tomu z manželů, na němž lze spravedlivě žádat, aby byt nebo dům opustil. Tento manžel není povinen byt opustit, dokud mu druhý z manželů nezajistí náhradní bydlení, ledaže náhrada nebyla soudem přiznána.
Rozvedou-li se manželé a rozvedený manžel není schopen sám se živit a tato jeho neschopnost má původ v manželství, má bývalý manžel vůči němu v přiměřeném rozsahu vyživovací povinnost. To neplatí, neopatřil-li si rozvedený manžel přiměřené zaměstnání, přestože mu v tom nebránila závažná překážka nebo si rozvedený manžel mohl výživu zajistit řádným hospodařením se svým majetkem.
Manžel, který rozvrat manželství převážně nezapříčinil nebo s rozvodem nesouhlasil a kterému byla rozvodem způsobena závažná újma, může navrhnout, aby soud stanovil vyživovací povinnost bývalého manžela v rozsahu, který rozvedeným manželům zajistí v zásadě stejnou životní úroveň.
JUDr. Ing. Miroslav Nosek, advokát
