Dědické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní. Pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu. Dědické právo vzniká smrtí zůstavitele. Dědí se na základě dědické smlouvy, závěti nebo ze zákona. Nabytí dědictví potvrzuje soud.
Z dědického práva je vyloučen (dědická nezpůsobilost):
– kdo se dopustil úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, předku, potomku nebo manželu
– kdo se dopustil zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli
– probíhá-li v den smrti zůstavitele řízení o rozvod zahájené na zůstavitelův návrh z důvodu domácího násilí, pak je zůstavitelům manžel vyloučen z dědického práva jako zákonný dědic
– byl-li rodič zbaven rodičovské odpovědnosti proto, že její výkon zneužíval či zanedbával, pak je vyloučen z dědického práva po dítěti podle zákonné dědické posloupnosti
Dědické právo nemusí dědic nabýt projevem své vůle, pokud se dědictví:
- zřekne předem smlouvou se zůstavitelem ve formě notářského zápisu
- odmítne výslovným prohlášením vůči soudu do jednoho měsíce ode dne, kdy soud dědice vyrozumí o jeho právu odmítnout dědictví
- vzdá ve prospěch jiného v řízení před soudem o dědictví.
I. Pořízení pro případ smrti je dědická smlouva, závěť nebo dovětek. Ve prospěch zdravotnického zařízení může zůstavitel v době, kdy je v jeho péči, pořídit jen ve formě notářského zápisu.
1. Závěť
Závěť je odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Dovětkem může zůstavitel nařídit odkaz, stanovit podmínku, příkaz nebo doložit čas (co je stanoveno o závěti, platí i o dovětku).
Forma závěti:
- holografická, tj. sepsaná a podepsaná vlastní rukou
- alografická, tj. nesepsaná vlastní rukou, ale vlastní rukou podepsaná, kdy zůstavitel musí před 2 současně přítomnými svědky prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli (je-li zůstavitel nevidomý, projeví svoji vůli před 3 současně přítomnými svědky)
- pořízená veřejnou listinou
- s úlevami při pořizování závěti, když je zůstavitel v bezprostředním ohrožení života nebo pro jiný vážný důvod (ústně před 3 svědky, před starostou, před velitelem námořního plavidla nebo letadla nebo před velitelem vojenské jednotky)
Obsah závěti je třeba vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele. V rozsahu, ve kterém není o pozůstalosti pojednáno závětí, nastupují zákonní dědici. Podíl dědice, který nedědí a nemá náhradníka (uvolněný podíl) přiroste poměrně k podílům ostatních povolaných dědiců jen tehdy, jsou-li povoláni rovným dílem, jinak jej dědí zákonní dědici.
Náhradnictví: zůstavitel pro případ, že dědictví nenabude osoba, kterou povolal za dědice, povolá této osobě náhradníka. Také náhradníkům může povolat další náhradníky.
Svěřenecké nástupnictví: zůstavitel nařídí, že dědictví má přejít po smrti dědice nebo v jiných určitých případech na svěřeneckého nástupce jako následného dědice. Vlastnické právo dědice je omezeno na práva a povinnosti poživatele, neurčí-li zůstavitel něco jiného. Pak dědic může věc zcizit jen se souhlasem svěřeneckého nástupce ve formě notářského zápisu. Zapisuje-li se věc do veřejného seznamu, zapíše se do něj i svěřenecké nástupnictví.
Zůstavitel může závětí povolat vykonavatele závěti a případně určit, jaké má povinnosti a zda i jak bude odměňován. Vykonavatel závěti dbá o řádné splnění poslední vůle zůstavitele s péčí řádného hospodáře. Zůstavitel může notářským zápisem povolat správce pozůstalosti nebo její části, jehož hlavním úkolem je péče o jmění. Byl-li povolán vykonavatel závěti, řídí se správce pozůstalosti jeho pokyny.
Zůstavitel může v závěti uvést vedlejší doložky:
- podmínky (dokončení studia, uzavření sňatku; rozvazovací i odkládací)
- doložení času (k dědictví je dědic povolán po určitou dobu nebo až od určité doby)
- příkaz (nestanoví-li zůstavitel něco jiného, posuzuje se příkaz jako rozvazovací podmínka).
K nim se však nepřihlíží, pokud:
- směřují ke zřejmému obtěžování dědice nebo odkazovníka ze zjevné zůstavitelovy svévole
- odporují-li zjevně veřejnému pořádku
- ukládá-li dědici nebo odkazovníku, aby uzavřel či neuzavřel manželství, popř. aby v manželství setrval nebo jej zrušil.
Dokud zůstává právo následného dědice odsunuto, až bude splněna podmínka nebo nastane doložený čas, je právo předního dědice omezeno na právo poživatele (je-li věc zapsána ve veřejném seznamu, zapíše se do něj i podmínka nebo doložení času). Následný dědic je povinen přednímu dědici přispět poměrně na to, co plnil na zůstavitelovy dluhy nebo nepominutelnému dědici. Právo vymáhat splnění příkazu má kromě osoby, jíž je příkaz ku prospěchu, také vykonavatel závěti.
Zrušení závěti:
- pořízením nové závěti v rozsahu, v jakém nemohou vedle sebe obstát
- odvoláním závěti (výslovně ve formě předepsané pro pořízení závěti, mlčky zničením závěti nebo vydá-li se závěť pořízená notářským zápisem zůstaviteli)
2. Dědická smlouva
Dědickou smlouvou povolává zůstavitel formou notářského zápisu druhou a další stranu za dědice nebo odkazovníka, a tato strana to přijímá. Dědická smlouva má přednost před závětí. Dědická smlouva může být změněna nebo zrušena jen se souhlasem všech smluvních stran. Čtvrtina pozůstalosti musí zůstat volná, aby o ní zůstavitel mohl pořídit podle své zvlášť projevené vůle.
Je-li druhou stranou manžel, rozvodem se dědická smlouva neruší, ale každá strana se může domáhat, aby dědickou smlouvu zrušil soud.
Odkaz
Odkazem zůstavitel v pořízení pro případ smrti nařídí určité osobě, která má z pozůstalosti prospěch (dědic nebo jiný odkazovník), aby odkazovníku vydala předmět odkazu. Odkazovník není dědicem, tedy jej nezatěžuje povinnost přispět na úhradu zůstavitelových dluhů. Je na vůli zůstavitele, koho odkazem obtíží. Neurčí-li nikoho, jsou odkazem obtíženi všichni dědici v tom poměru, v jakém jim připadá pozůstalost. Každému z dědiců musí zůstat z hodnoty dědictví alespoň čtvrtina odkazy nezatížená.
Zatímco dědictví reprezentuje podíl na pozůstalosti, odkazem se přikazuje dědici nebo odkazovníku, aby osobě, v jejíž prospěch je odkaz zřízen, vydal věc (určenou individuálně nebo druhově, třeba i peníze) z pozůstalosti nebo z vlastního majetku. Odkazem se tedy nenabývá věc z pozůstalosti přímo, ale až od osoby obtížené odkazem.
Závěť tedy může znít: povolávám za dědice syna a dceru a nařizuji jim vydat obraz „Zátiší s pomeranči“ jako odkaz paní XY. Pak syn a dcera jsou dědici a účastníci dědického řízení, zatímco paní XY je odkazovníkem, není účastnicí dědického řízení a má právo se domáhat obecným postupem po synovi a dceři zůstavitele, aby jí byl odkázaný obraz vydán. Odkaz jednotlivých věcí z pozůstalosti může být požadován ihned, jiné odkazy jsou splatné za rok po smrti zůstavitele.
Pořídil-li zůstavitel pro případ smrti, rozdělí se pozůstalost podle jeho vůle. Přidělil-li zůstavitel dědicům jednotlivé věci ze svého jmění, aniž výslovně přikázal, že pozůstalost musí být rozdělena, jak nařídil, hledí se na jeho projev vůle jako na přání bez právní závaznosti.
II. Zákonná posloupnost
Nedojde-li k dědění podle dědické smlouvy nebo závěti, popř. není-li tím vyčerpána celá pozůstalost, nastupují k pozůstalosti nebo její části zákonní dědici, v tomto pořadí:
1. třída dědiců: zůstavitelovy děti a jeho manžel, každý z nich stejným dílem, s tím, že nedědí-li některé dítě, nabývají jeho dědický podíl stejným dílem jeho děti
2. třída dědiců: nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí manžel – vždy nejméně polovinu, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří se zůstavitelem žili nejméně po dobu 1 roku před jeho smrtí ve společné domácnosti
3. třída dědiců: nedědí-li manžel ani žádný z rodičů, dědí stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří se zůstavitelem žili nejméně po dobu 1 roku před jeho smrtí ve společné domácnosti s tím, že nedědí-li některý ze sourozenců, nabývají jeho dědický podíl stejným dílem jeho děti
4. třída dědiců: prarodiče zůstavitele
5. třída dědiců: prarodiče rodičů zůstavitele
6. třída dědiců: děti dětí sourozenců zůstavitele a děti prarodičů zůstavitele.
Nepominutelnému dědici (děti zůstavitele, nedědí-li, pak jejich potomci) náleží z pozůstalosti povinný díl, který musí zůstat zcela nezatížen. Je-li nepominutelný dědic nezletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí ¾ jeho zákonného dědického podílu; je-li zletilý: ¼ jeho zákonného dědického podílu. K nařízení zůstavitele, která omezují právo na povinný díl, se nepřihlíží. Nepominutelný dědic nemá právo na podíl z pozůstalosti, nýbrž jen na peněžní částku rovnající se hodnotě jeho povinného dílu, nedohodne-li se s dědici ze závěti nebo dědické smlouvy jinak. Na povinný díl se započte vše, co nepominutelný dědic z pozůstalosti nabyl a dále co od zůstavitele bezplatně obdržel v posledních 3 letech před jeho smrtí (k obvyklým darováním se nepřihlíží).
Právo nepominutelného dědice na dědický podíl lze omezit nebo vyloučit, pokud zůstavitel nepominutelného dědice vydědí proto, že:
- neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nouzi nebo
- o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem nebo
- byl odsouzen pro trestný čin spáchaný za okolností svědčících o jeho zvrhlé povaze nebo
- vede trvale nezřízený život nebo
- je zadlužen nebo se chová marnotratně, v tomto případě zůstavitel zůstaví jeho povinný díl jeho dětem.
Pozůstalý manžel má právo na slušnou výživu z pozůstalosti po dobu 6 týdnů po smrti manžela. Nabývá také vlastnické právo k movitým věcem, které tvoří základní vybavení rodinné domácnosti, i když není dědicem.
Dluhy zůstavitele přecházejí na dědice. Uplatnil-li dědic výhradu soupisu pozůstalosti, hradí dluhy zůstavitele jen do výše ceny nabytého dědictví. Soupis pozůstalosti nařizuje soud a jeho účelem je zjistit pozůstalostní jmění a určit čistou hodnotu majetku v době smrti zůstavitele. Soupis pozůstalosti může být nahrazen seznamem majetku vyhotoveným správcem pozůstalosti a potvrzeným všemi dědici nebo společným prohlášením dědiců, ovšem prokáže-li se, že prohlášení nebo seznam neodpovídají skutečnosti, ruší se dědicům účinky výhrady soupisu.
Věřitel, který osvědčí obavu z předlužení dědice, může navrhnout, aby pozůstalost zůstala odloučena od jmění dědice. Z této odloučené pozůstalosti se uspokojí věřitel, který si odloučení vyžádal.
JUDr. Ing. Miroslav Nosek, advokát
