Vydržení

Vydržení je upraveno v ust. § 1089 a násl. občanského zák., který rozlišuje vydržení na řádné a mimořádné.

Vydržení řádné

Drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví. K vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou. Držitelem je ten, kdo vykonává právo pro sebe. Držet lze právo, které lze právním jednáním převést na jiného a které připouští trvalý nebo opakovaný výkon. Vlastnické právo drží ten, kdo se věci ujal, aby ji měl jako vlastník.

Držba je řádná, pokud se zakládá na platném právním důvodu. Kdo se ujme držby bezprostředně, aniž ruší cizí držbu, nebo kdo se ujme držby z vůle předchozího držitele nebo na základě výroku orgánu veřejné moci, je řádným držitelem.
Kdo má z přesvědčivého důvodu za to, že mu náleží právo, které vykonává, je poctivý držitel. Nepoctivě drží ten, kdo ví nebo komu musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží.
Neprokáže-li se, že se někdo vetřel v držbu svémocně nebo že se v ni vloudil potajmu nebo lstí, anebo že někdo usiluje proměnit v trvalé právo to, co mu bylo povoleno jen výprosou, jde o pravou držbu.

K vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let. Do vydržecí doby se ve prospěch vydržitele započte i doba řádné a poctivé držby jeho předchůdce.
Vydržením po dobu potřebnou k vydržení vlastnického práva k věci, která má být služebností zatížena, lze nabýt i služebnost.

Příslušná judikatura:

Nález Ústavního soudu ČR III. ÚS 50/04: Dobrá víra držitele se musí vztahovat ke všem právním skutečnostem, které mají za následek nabytí věci nebo práva, které je předmětem držby, tedy i k existenci platné smlouvy o převodu nemovitosti. Pokud se někdo uchopí držby nemovitosti na základě kupní smlouvy neplatné z důvodu, že její předmět není dostatečně určitý, nemůže být vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem věci, a to ani v případě, že je přesvědčen, že taková smlouva k nabytí vlastnictví k nemovitosti postačuje. Držba nemovitosti, která se o takovou smlouvu opírá, nemůže vést k vydržení.

NS ČR 22 Cdo 2741/2008: Pokud se nabyvatel nemovitosti chopí držby části parcely, kterou nekoupil, může být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i této části. Jedním z hledisek pro posouzení omluvitelnosti omylu držitele je v takovém případě i poměr plochy koupeného a skutečně drženého pozemku. Skutečnost, že držitel nenechal vytyčit hranice jím držených pozemků a nezjistil tak, že drží i část pozemku, jehož vlastníkem není, nevylučuje jeho oprávněnou držbu.

NS ČR 22 Cdo 145/2003: O oprávněné držbě lze uvažovat v případě, že je držitel v dobré víře, tj. domnívá se, že mu věc nebo právo patří, přičemž je v dobré víře se zřetelem ke všem okolnostem (§ 130 odst. 1 obč. zák.). Posouzení, zda je držitel v dobré víře, je třeba vždy hodnotit objektivně, a nikoli pouze z jeho subjektivního hlediska. O dobré víře lze tedy uvažovat tam, kde držitel věc drží v omylu, že mu patří, a jde přitom o omyl omluvitelný, tedy takový, k němuž došlo přesto, že mýlící se postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu konkrétního případu po každém požadovat. Dobrá víra držitele zaniká okamžikem, kdy se seznámil se skutečnostmi, které objektivně musely vyvolat pochybnost o tom, že mu věc patří. Tyto skutečnosti musí být takového charakteru, aby byly schopny vyvolat u každého, za splnění obvyklé míry opatrnosti, důvodné pochybnosti o vlastnictví dotyčné věci. Je přitom lhostejné, zda držitel subjektivně nadále zůstane v dobré víře.

NS ČR 22 Cdo 1843/2000: Dobrá víra držitele, která je dána se zřetelem ke všem okolnostem věci, se musí vztahovat i k titulu, na jehož základě mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo. To ovšem neznamená, že takový titul musí být dán; postačí, že držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že tu takový titul je. Postačuje tedy domnělý právní titul (titulus putativus). Nedostatek dobré víry předchůdce nevylučuje dobrou víru dalšího držitele (např. nebyl-li zůstavitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc nebo právo patří, nevylučuje to dobrou víru dědice, stejně je tomu u prodávajícího a kupujícího).

NS ČR 22 Cdo 595/2001: K podmínce vydržení nepostačuje subjektivní přesvědčení držitele o tom, že věc nebo právo mu náleží, ale je třeba, aby držitel byl v dobré víře „se zřetelem ke všem okolnostem“. Pokud se nabyvatel nemovitosti spokojí s pouhým ústním sdělením převodce, že s vlastnictvím nemovitosti je spojeno právo odpovídající věcnému břemeni (v daném případě užívání cesty), přičemž tato okolnost není uvedena ve smlouvě o převodu nemovitosti a nabyvatel se o existenci tohoto práva nepřesvědčí, nemůže být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu toto právo náleží, neboť při normální opatrnosti, kterou lze po něm požadovat, by si existenci tohoto práva, případně právního titulu, který měl za následek jeho vznik, ověřil. Jiná situace však může nastat, pokud informaci o existenci práva dostane nabyvatel, který ví o tom, že jeho právní předchůdci cestu dlouhodobě a nerušeně užívají, a současně tu nejsou okolnosti, ze kterých se podává, že cesta je užívána na základě jiného právního důvodu. Přes cizí pozemek lze přecházet na základě různých právních důvodů; může jít například o závazkový vztah, může jít o výprosu (vlastník pozemku přecházení jiných osob přes pozemek trpí, aniž by jim k tomuto přecházení vzniklo nějaké právo) anebo může jít o užívání cizího pozemku jako účelové komunikace. Skutečnost, že se někdo chová způsobem, který naplňuje možný obsah práva odpovídajícího věcnému břemeni (např. přechází přes cizí pozemek) ještě neznamená, že je držitelem věcného práva. Předpokladem držby a vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni je oprávněná držba tohoto práva; držitel musí být tedy se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že vykonává právo odpovídající věcnému břemeni.

NS ČR 22 Cdo 1568/2012: Skutečnost, že se někdo chová způsobem, který naplňuje možný obsah práva odpovídajícího věcnému břemeni (např. přechází přes cizí pozemek) ještě neznamená, že je držitelem věcného práva. Předpokladem vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni je výkon práva odpovídajícího věcnému břemeni po stanovenou vydržecí dobu, a to v objektivně existující dobré víře. Držitelská vůle musí být předepsaným způsobem navenek realizována; musí být tedy vlastníkovi pozemku, který někdo užívá k průchodu či průjezdu, dáno najevo, že se tak činí z titulu věcného břemene, a vlastník tento stav musí trpět. Jinak nemůže jít o držbu práva odpovídajícího věcnému břemeni, ale jen o chování, které by sice – pokud by byly splněny uvedené podmínky – mohlo být obsahem držby práva, je však realizováno z jiného právního důvodu (např. výprosa, obligace, veřejné užívání), nebo bez právního důvodu. Takové chování ovšem nemůže být kvalifikováno jako držba práva, a nemůže tedy vést k jeho vydržení.

NS ČR 22 Cdo 1317/2002: Předpokladem pro oprávněnost držby je to, aby ten, kdo s věcí nakládá jako se svou, byl se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že mu věc patří jako vlastníkovi. Vědomost užívání věci z jiného titulu odlišného od práva vlastnického (např. z titulu práva osobního užívání či nájmu) tedy dobrou víru uživatele (nájemce), že mu věc patří jako vlastníkovi, vylučuje.

Mimořádné vydržení

Lze tedy shrnout, že pro vznik věcného břemene vydržením, je nutná nejen stanovená doba držby, ale i právní titul, byť domnělý, na kterém je založena dobrá víra držitele. Problémem nebývá stanovená doba držby, ale právě neexistence právního titulu. Do této doby nebylo možné neexistenci právního titulu vydržení ničím nahradit. To umožnil až institut mimořádného vydržení, který zavedl nový občanský zákoník v ust. § 1095: Uplyne-li doba dvojnásobně dlouhá, než jaké by bylo jinak zapotřebí (pro nemovitosti 20 let), vydrží držitel vlastnické právo, i když neprokáže právní důvod, na kterém se jeho držba zakládá. To neplatí, pokud se mu prokáže nepoctivý úmysl.

Toto ustanovení je možno využít až od 1. 1. 2019, neboť přechodné ustanovení v obč. zákoníku stanovilo, že pro mimořádné vydržení u nemovitostí je třeba, aby za účinnosti nového obč. zákoníku uplynulo alespoň 5 let. Nový obč. zákoník nabyl účinnosti dne 1. 1. 2014, tedy dne 1. 1. 2019 uplynulo 5 let a je možno používat institutu mimořádného vydržení

Institut mimořádného vydržení tak řeší situace, kdy se někdo po dlouhou dobu, často od nepaměti, chová jako vlastník či oprávněný z věcného břemene, ale není schopen doložit právní důvod, na jehož základě tak činí.

JUDr. Ing. Miroslav Nosek, advokát