Mnohé exekuce jsou vedeny na základě rozhodčích nálezů, které vydali rozhodci v rozhodčích řízeních. Ti svoji pravomoc rozhodnout namísto soudu ve věci odvozují od rozhodčích smluv, které byly zhusta uzavírány spolu se smlouvami o spotřebitelských úvěrech. Je nutno konstatovat, že rozhodčí smlouvy mnohdy nesplňovaly požadavky zákona o rozhodčím řízení, a proto i rozhodčí nálezy v těchto rozhodčích řízeních byly neplatné. Přesto na jejich podkladě proběhly a stále probíhají exekuce. Otázkou možnosti namítnout v exekučním řízení neplatnost rozhodčí doložky, potažmo neplatnost rozhodčího nálezu, a požadovat zastavení exekuce, se opakovaně zabýval Ústavní i Nejvyšší soud ČR.
Ústavní soud ČR dovodil, že zákon o rozhodčím řízení nevylučuje, aby otázka (nedostatku) pravomoci rozhodce byla zkoumána i v exekučním řízení, a to i bez zřetele k tomu, že povinný v rozhodčím řízení neexistenci rozhodčí smlouvy nenamítl. Ústavní soud konstatoval, že základní zásady řízení platí i v řízení před rozhodci a že právo na zákonného soudce lze přiměřeně vztáhnout i na řízení rozhodčí. Požadavek na konkretizaci a individualizaci výběru rozhodce zdůrazňuje proto, že rozhodčí řízení představuje jakýsi odklon od klasického soudního řízení, proti jehož výsledku existují pouze velmi omezené možnosti soudního přezkumu.
Neplatnost rozhodčí doložky spočívá typicky v tom, že neobsahuje přímé označení rozhodce. Rozhodčí zákon stanoví, že k rozhodnutí sporu podle tohoto zákona je možné dohodnout příslušnost stálého rozhodčího soudu nebo konkrétní osobu rozhodce.
Nejvyšší soud ČR k tomu uvádí, že nebylo-li rozhodováno rozhodcem, jehož výběr se uskutečnil podle transparentních pravidel (tedy zejm. pokud nebyl za rozhodce určen stálý rozhodčí soud nebo konkrétní osoba rozhodce), nemůže být akceptovatelný ani výsledek tohoto rozhodování. Takový rozhodčí nález není způsobilý být exekučním titulem, podle něhož by mohla být nařízena a vedena exekuce, neboť rozhodce určený na základě neplatné rozhodčí smlouvy neměl k rozhodování pravomoc. Byla-li exekuce přesto nařízena, je třeba exekuci v každém jejím stádiu zastavit pro její nepřípustnost. Ten, proti němuž je exekuce vedena (povinný), je oprávněn navrhnout zastavení exekuce a exekutor, popř. exekuční soud, je povinen tomuto návrhu vyhovět.
JUDr. Ing. Miroslav Nosek, advokát
